Historie

Nová Ves v Horách

Nová Ves v Horách, Gebirgsneudorf, také Rottendorf. První písemná zmínka o obci je z roku 1564 v Hamfeštu vystaveném na mosteckém hradě. Rostoucí těžba mědi a stříbra v této oblasti Krušných hor dala patrně hlavní impulz ke vzniku obce a přilehlých osad.

Císař Rudolf II v roce 1585 prodal mostecký hrad včetně vesnic k němu náležejících Ladislavu z Lobkovic. Ten však byl zbaven cti a odsouzen k trestu smrti i s bratrem Jiřím za aktivity spojené s rozpuštěním zemského sněmu se sesazením samotného císaře. Mostecký hrad tak včetně vesnic propadl opět Rudolfu II. Ten celé toto zboží prodal v roce 1595 městu Mostu. Do majetku Lobkoviců přišla obec Nová Ves v Horách až do roku 1690 a stala se součástí panství Novosedly - Jezeří, ve kterém zůstala až do roku 1945. 

Bohuslav Lobkovic v roce 1591 na žádost osadníků povolil zřízení protestantského kostela. V té době již stála farní budova a pravděpodobně i škola, která se písemně připomíná až v roce 1624. V letech 1629 se stala obec opět katolickou. Až po vzniku samostatné duchovní správy v Hoře sv. Kateřiny v roce 1690 byla Nová Ves v Horách přifařena k této duchovní správě. Do farního obvodu patřily také osady Mikulovice a Mníšek.

V letech 1780 - 1784 bylo přikročeno k nové stavbě budovy kostela. 19. 9. 1784 postoloprtským vikářem byl kostel konsekrován.

V roce 1846 čítala obec 121 domů s 961 obyvateli. Po správní reformě 1850 tvořily politickou obec Nová Ves v Horách osady Nová Ves v Horách, Lesná - Ladung, Mikulovice - Niklasdorf a Mariánské Údolí - Mariental.

V 19 a 20 století bylo zemědělství jen ojediněle hlavním zdrojem příjmů, ale tvořilo významný příjem obyvatelstva této lokality i celého Krušnohoří. Obyvatelé nacházeli zaměstnání v dřevozpracujícím průmyslu, hračkářství, dále jako lesní dělníci. Značná část obyvatelstva docházela za prací do Saska a do blízkých hnědouhelných revírů.

Na bojištích I. světové války zůstalo 78 mužů z Nové Vsi v Horách a z Mikulovic, kterým obec postavila v roce 1925 pomník.

Evropský poválečný vývoj byl velice nepříznivý a situace se vyhrotila v období světové hospodářské krize ve třicátých letech. Krize dolehla i na obyvatelstvo tohoto regionu v podobě nezaměstnanosti. Tyto neutěšené poměry měly za následek odliv voličů od tradičních demokratických politických stran k extrémistické nacionální straně SdP.

Po nástupu německého fašismu a obsazení naší země 1939 podléhala republika okupačnímu fašistickému režimu.

V době II. světové války byli v politické obci Nová Ves v Horách tři řezníci, sedm obchodů se smíšeným zbožím, hotel a čtyři hostince v Nové Vsi v Horách, dva hostince v Mikulovicích po jednom v Lesné a Mariánském Údolí. 109 dělníků pracovalo v pěti továrničkách na výrobu dřevěných hraček.

V průběhu II. světové války zde vznikl zajatecký tábor, po narukování místních mužů na frontu zaujmuli jejich místa ve výrobě francouzští zajatci.

Nová Ves v Horách byla patrně osvobozena 7. 5. 1945 Rudou armádou, která tudy postupovala na pomoci revoluční Praze. V roce 1945 se obec nakrátko stala opět samostatnou obcí, po Benešových dekretech a následným odsunem němců se radikálně změnila sociální a politická struktura obce. Toto poválečné uspořádání a rozvoj přerušil v roce 1948 nástup komunistické totalitní moci v zemi. O tohoto roku obec podléhala centrálnímu řízení politickému a ekonomickému s MNV v obci.

Od roku 1961 je obec Nová Ves v Horách obcí Mosteckého okresu spolu s osadami Lesná, Mikulovice a Mníšek.

V roce 1989 po svržení komunistické totalitní moci a svobodných volbách navázala Česká republika na principy První republiky a vydala se na nelehkou cestu obnovení demokracie v zemi. Také obec Nová Ves v Horách se svým samostatným Obecním úřadem hledá a nachází svoji identitu a svobodnou volbu v rozvoji obce a svých osad.

Osídlování

Osídlování počalo ve 12 století jako následek přelidněnosti západních částí Německa. Dříve se tu střídali Keltové, původní obyvatelé českého kotle a Germani (Markomané) s později přišlými Slovany. K trvalému obývání se Slovanům Krušnohoří nehodilo, protože je odrazovala divočina a hluboké lesy. Původní páni Rudohoří byli markhrabata z Meisen, kteří osídlování podporovali. Země byla dělena v rovnoměrné díly táhnoucí se od údolí směrem k výšinám. Tak vznikly tzv. Reihendörfer. Nová Ves je případem tzv. Strassenreihendörfes. Domy jsou při silnici, polnosti se táhnou za domy. Osídlenci přicházeli z Thüringen Horního Saska. Ačkoliv začalo osídlování probíhat už ve 12 století, dostala se Nová Ves do mapy až roku 1564. V té době zde již bylo 48 domů a dá se tedy předpokládat, že Nová Ves byla osídlena již v 14 a 15 století. Původní název vsi byl Rottendorf z německého roden = kácet les, na jeho místě dělat pole. Jméno Gebirgsneudorf vzniklo ze jména Neudorf. V 30 leté válce se více jak polovina obyvatelstva přestěhovala za hranice a usadila se hned při hraničním potoku. Důvodem bylo náboženské přesvědčení (evangelické). Ves tak vzniklá se navzývala Deutschneudorf a stará "Neudorf" přejmenována na Gebirgsneudorf. V obci bdylo mnoho rodin stejných jmen. Např.: Walterů zde bylo 58 rodin. Zakladatelé rodu Walterů v Nové Vsi byli dva bratři Krištof a Josef, kteří přišli z Thüringen. Krištof Walter se oženil r. 1632. 

Stavba domů

Domy jsou poměrně málo prostorné a celkem chudé, zcela takové, jaký byl stav obyvatel. V těžkých pracovních podmínkách (špatná pole) se nedalo mnoho vydělat. Dům čp. 55 je jedním ze tří nejstarších typů Krušnohorských domů. Jsou v něm obytné místnosti, chlévy, stodoly a seníky. Nad obytnými místnostmi bývá tzv. Foker (mansarda) používaná pro děti.  

Jiný typ není tak dlouhý a má poschodí. Na jedné straně jsou místnosti pro děti, na druhé stran půda pro obilí a slámu. Mlat je v přízemí. Celý dům je rozdělen chodbou.

Třetí typů je hospodářské stavení s půdorysem T. Vlevo jsou obytné místnosti, vpravo stáje, chlévy a komory. Chodba jde také celým domem. Tyto domy mají též stodolu, ale protože je dům rozdělen chodbou na dva díly musí být mlat v jiné stodole. Hnojiště byla při silnici, dále v poslení době z hygienických důvodů byla z těchto míst odstraněna.

Je ještě jeden: domy domkářů (chodba) malých sedláků (kozičkárů). Má chodbu, na jejichž obou stranách jsou obytné místnosti. Je mnohem menší, než normální selský dům.

Léta bídy

Luteránství s hlásáním myšlenky o volnosti víry přineslo mnoho úlevy v závislosti sedláků na šlechtě. Přesto jim nedalo to, co očekávali. Mnozí se v té době vystěhovali, protože habsburský císař žádal návrat ke katolické církvi, nebo odchod protestantů ze země. Přesto nebylo toto ničím proti morovým ranám, které navštívily obyvatele Rudohoří. Poprvé je případ úmrtí na mor zaznamenán v kateřinské knize v roce 1599. Do začátku roku 1611 zemřeli jen jednotlivci. V následujících letech vymřely celé rodiny. V Mníšku (Einsiedel) zemřelo v r. 1613 během šesti měsíců 163 obyvatel. Zůstalo živo jen 59 obyvatel. Následovaly dva roky klidu.

V roce 1616 byla po celých Čechách, ale zvláště v Rudohoří neúroda, po níž následoval hladový rok. Vzhledem k velkým suchům muselo být mnoho dobytka poraženo a tak chyběly všechny druhy základních potravin. Novou ranou byla třicetiletá válka. Když se Jiří Saský spojil s Gustavem Adolfem proti císaři, bylo zdejší hraniční území bojištěm. Císařští i Švédové drancovali území. Přinesli sebou znovu mor. První úmrtí bylo 16. dubna 1633. Téhož roku zemřelo v okolí Kateřiny 200 dalších lidí. Mrtví zůstávali ležet venku a divocí psi se jimi živili.

Přes celou dobu moru bylo území vojskem obsazeno až do roku 1639. Podle spolehlivého zápisu bylo v této době posádkou obývající dům na hranicích vypáleno "am Sonntag von Jubelate" 44 domů.

Při střídavém válečném štěstí uzavřel vévoda ze Saska mír s císařem. Švédové kteří nebyli oblíbeni obyvateli Rudohoří vypálili 7.5. 1639 městečko Olbenuhau v Sasku. Shořela polovina domů. Vojáci zde také uzavírali "sňatky". Ještě v 17 století se dostavil mor. V roce 1680 zemřelo sto lidí na tuto nemoc.

Zaměstnání

Původně skýtalo obživu obdělávání půdy. Později se našlo zaměstnání i ve stříbrných dolech. Dlouhé zimní večery učinili z lidí zručné výrobce drobných dřevěných předmětů a hraček. Po domácku byla soustružena pouzdra na jehly, kuželky pro děti, věšáky, zátky do sudů, penály, ozdoby k postelím, cigaretové špičky. Výroba těchto drobností byla zimním zaměstnáním různých sezónních dělníků (zedníků, lesních dělníků a pod).

Ženy v 16 století začaly paličkovat. Jakási Barbara Ullmannová se to naučila od nějaké děvečky a stala se tak zachránkyní obyvatel Rudohoří před bídou, protože paličkování se rychle rozšířilo.

Konec dobrým výdělkům učinily přádelny.

(pramen: Pamětní kniha díl 1. od roku 1945
v Nové Vsi dne 25.12. 1950
Jaroslav Hadáček)

Pro obec Nová Ves v Horách vypracoval autor obecního znaku a vlajky
Martin Tomášek
V Teplicích 5. 10. 2000